Oběti a vrazi

Koncentrační tábor Mauthausen byl jedním z nejhorších nacistických koncentračních táborù. Tento vyhlazovací tábor byl vybudován v roce 1938 vězni z Dachau 20 km východně od Linze, byl to první tábor mimo území Německa. Postupně se rozšířil, mìl 49 poboček, z nichž nejznámější byly koncentrační tábory Gusen a Ebensee. K táboru patřil i žulový lom, kde vězni po 186 strmých schodech vynášeli mohutné žulové kvádry, za neustálého pohánění klacky a obušky, často pod střelbou. Nacisté často vězně shazovali ze schodů dolů. Proto byly nazvány také "schody smrti". Od roku 1941 zde byli masově deportováni i obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava. Tyto deportace měly na svědomí represe po nástupu R. Hendricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Vězni byli posíláni do Mauthausenu jako nepolepšitelní, jejichž návrat byl nežádoucí. Vězni v tomto táboře žili v nesnesitelných podmínkách, podrobeni nejhoršímu zacházení a mučení. Prùměrná délka života vězně koncentračního tábora Mauthausen byla šest měsíců. Vězni byli zabíjeni těmi nejhoršími zpùsoby - ubitím klacky, petrolejovými injekcemi, hladem, byli naháněni do ostnatých drátù, nabitých elektrickým proudem, nebo naloženi do upraveného policejního krytého auta, kde byli během jízdy usmrceni plynovými zplodinami. Do tábora byli z protektorátu posíláni často umělci a příslušníci inteligence. V táboře zahynul např. písničkář Karel Hašler, herečka Anna Letenská, nebo básník Ivan Javor. Na konci roku 1944 byly v táboře zformovány ilegální výbory vězňů. V únoru 1945 byl vydán tajný rozkaz k likvidaci všech vězňů tábora v plynových komorách. Mauthausen byl osvobozen dne 7. kvìtna americkou 11. obrnìnou divizí. Táborem prošlo více než 335 000 vězňů, přes 122 000 jich zde zemřelo. Čechù a Slovákù zde bylo vězněno přes 8 000, z toho 4 500 jich bylo usmrceno. Část expozice, která se otevře 1. dubna, má připomenout nesmírné utrpení těchto lidí.