Akce v okolí

Galerie sportovců

Výstava představuje nejúspěšnější studenty – sportovce, kteří univerzitu reprezentují ve sportovních soutěžích národního i světového významu.

Prodejní výstava užitého umění

Prodejní výstava užitého umění, obrazů, grafiky, keramiky, šperků, skla, art-protis; paspartování.

Evropské moderní umění

Kolekce, množstvím spíše minoritní, v sobě skrývá význačná díla evropské moderny, která v čele se slavnou Juditou G. Klimta oprávněně přitahují pozornost širokého publika. Dominance je v dílech širšího středoevropského, převážně německého okruhu (např. E. Orlik). Vždyť obrazy A. Egger-Lienze, O. Laskeho, M. Oppenheimera, A. Faistauera a dalších zastupují umělce, kteří podstatným způsobem určovali směřování moderního umění první poloviny 20. století. Soubor se uzavírá působivými příklady španělských umělců pařížské školy, kteří měli po roce 1945 s českým prostředím úzké kontakty (O. Dominguez, A. Clavé, R. Gonzalesová). Představovaná díla nejen zastupují dnes již klasiku první poloviny 20. století, ale jsou také reprezentanty vyspělého česko-německého sběratelství první republiky, díky němuž se dostávaly do našeho prostředí. Ačkoliv mnohá z nich jsou dnes předmětem neukončeného a sporného restitučního nároku (v představované expozici představují tyto obrazy jednu třetinu exponátů), doufáme, že svou vysokou kultivovaností zpříjemní návštěvníkům chvíle strávené v galerii. Součástí evropské sbírky je i řada kreseb z jistě stojí za zmínku konvolut španělských malířů Pařížské školy (O. Dominguez, Condoy, Lobo, Palmeiro, Parra a jiní). Dalším národně uceleným souborem 20. století je kolekce ruského umění. Zmínit zde musíme I. J. Repina, A. Ložkina, F. Maljavina, Vasněcova, N. Gončarovovou, Kuzněcova či I. Puniho.

Výtvarná díla předních výtvarných umělců

Výstava a prodej uměleckých děl.

České moderní umění 1. poloviny 20. století

Nejživější část galerijní sbírky představuje v ostravské galerii kolekce moderního a současného umění. Moderní umění zrušilo uzavřenost systému vnímání a hodnocení uměleckého díla, jak ho známe z vývojových fází od starověku až po konec XIX. století. Úkolem konstruktérů moderní sbírky je tedy především nalézání vzájemných vztahů mezi jedinečnými přínosy jednotlivých vynikajících a typických představitelů českého umění a překonáváním časové podmíněnosti postojů dobové umělecké kritiky. Kontinuita této práce nutí galerijní pracovníky vyrovnat se všemi zvláštnostmi, vybočeními, záměrnými návraty a citacemi, agresivitou až arogancí moderního a postmoderního uměleckého výrazu, s projevy nekonformnosti některých uměleckých osobností. Dotváření soudobých sbírkových kolekcí nesmí postrádat racionální jádro, umožňující mapování myšlenkových souvislostí i kritéria jejich hodnocení. V tom mimo jiné spatřujeme společenský smysl i vážnost práce státních sbírkových institucí. Sbírka českého moderního umění navazuje plynule na kolekci 19. století. Generaci 90. let střídá zakladatelská generace české moderny v čele s umělci výtvarných sdružení Osma, Skupiny výtvarných umělců a Tvrdošíjných. Zde zcela výjimečné postavení zaujímá rozsáhlá kolekce prací Antonína Procházky, vynikající expresionistická a kubistická díla Bohumila Kubišty, Emila Filly a Vincence Beneše, špičkové kolekce Václava Špály, Karla Čapka a Jana Zrzavého. Nelze si ovšem nepovšimnout vynikajících figurálních kompozic Rudolfa Kremličky či krajin Otakara Kubína a Jana Trampoty. Vedle nich stojí "umělci domova", jak často charakterizujeme členy Umělecké besedy Václava Rabase, Vlastimila Radu a Vojtěcha Sedláčka. Idylické zpodobení české krajiny je střídáno mohutnou vlnou sociálního umění 20. let v dílech Františka Foltýna, Karla Holana, Pravoslava Kotíka, Miloslava Holého, Jaroslava Krále a sochaře Karla Pokorného, sbírku kvalitně doplňují obrazy ostravského Vladimíra Kristina. Vedle malířských děl první čtvrtiny našeho století stojí za povšimnutí jistě i plastiky nejvýznačnějších českých sochařů té doby J. Mařatky, J. Štursy, K. Dvořáka, B. Bendy, O. Gutfreunda, O. Španiela, B. Kafky. Nástup surrealistické poetiky dokumentují díla Adolfa Hoffmeistera, Jindřicha Štyrského, Marie Čermínové-Toyen, Vojtěcha Tittelbacha, Františka Janouška, Aloise Wachsmanna a Františka Muziky. Skupina 42, okouzlená technickou civilizací a fenoménem města, je zastoupena díly Františka Hudečka, Františka Grosse, Kamila Lhotáka, Jana Smetany, Jana Kotíka a Bohumíra Matala. Reflexi válečných hrůz dokumentuje pozdější tvorba Emila Filly, obrazy Čapkovy, Andrease Nemeše, Karla Černého, Františka Tichého, Josefa Brože či umělců skupiny RA Josefa Istlera a Václava Tikala. Malířskou kolekci doplňují plastiky Jana Laudy, Vincence Makovského, Ladislava Zívra.

České umění 19. století

Setkat se s českým uměním 19. století vždy znamená uvědomit si kořeny české historie, jistotu hodnot a hodnotu jistot. Počátek století reprezentují rokokově laděná plátna F. X. Procházky, klasicistní obrazy monumentálních interiérů Ludvíka Kohla, alegorie Ferdinanda Lichta, časný nazarénistický obraz Františka Tkadlíka a širší kolekce obrazů Josefa Matěje Navrátila. K chloubě této sbírky patří vynikající soubor Machkových portrétů a zejména pak důstojné zastoupení malířské rodiny Mánesů, jimž vévodí raný obraz Josefa Mánesa Poutník. Portrétní malba je zastoupena i díly v té době nejvýznamnějšího umělce severní Moravy Adolfa Winklera a ženským portrétem Karla Purkyně, který napovídá jeho pracovní vztah ke známé monumentální podobizně rodiny sochaře Vorlíčka. Romantickou krajinomalbu reprezentují obrazy Aloise Bubáka, Augusta Piepenhagena, Bedřicha Havránka a Bedřicha Wachsmanna. Dvěma drobnějšími skicami je zastoupen i největší představitel české romantické figurální malby Jaroslav Čermák. Sbírka umožňuje setkání s prakticky celou šíří nejvýznačnějších představitelů generace Národního divadla. Před námi defilují významná plátna Vojtěcha Hynaise, Františka Ženíška, Václava Brožíka, Mikoláše Alše a sochy Josefa Václava Myslbeka, ale také zadumanější polohy v obrazech Maxmiliána Pirnera, Hanuše Schweigera, Beneše Knüpfera a Jakuba Schikanedra. Francouzský vliv nám zprostředkovává zcela odlišný krajinář Antonín Chittussi nebo Luděk Marold, zaujatý každodenním životem městské rodiny. Závěr kolekce obrazů 19. století představuje generace 90. let, která již otevírá cestu modernímu umění. Velmi kvalitně jsou reprezentováni dva z nejvýznamnějších malířů českého symbolismu – zejména Jan Preisler, František Kupka a Miloš Jiránek, vedle nich sochaři František Bílek, Quido Kocian a Ladislav Šaloun. Bohatě je zastoupen Joža Uprka, malíř Moravského Slovácka nebo krajináři ze školy Julia Mařáka v čele s Antonínem Slavíčkem. Seznamujeme návštěvníky s obrazy Františka Kavána, Otakara Lebedy, Václava Radimského, Aloise Kalvody, Josefa Ullmanna. V obrazech Stanislava Lolka a Jana Honsy čteme čas nastupující secese, jejíž nejpřednější představitel Alfons Mucha je ve sbírce rovněž zastoupen.

Umění 2. poloviny 20. století a současnosti

Fenomén dnešní ostravské scény, jistě nevznikl pouze sám o sobě, ale v jeho vymezení sehrálo roli několik faktorů. Nejspíše zásadním byl počátkem 90. let 20. století vznik Katedry pro umělecká studia při PdF Ostravské univerzity, jejímiž zakladateli byli umělci, kteří na scénu vstoupili mnohem dříve. Existenci ostravské scény je historicky velmi problematické sledovat, protože se v podstatě takto nikdy nevymezovala. Výtvarné umění na Ostravsku bylo přítomné, ale jeho míra a význam byl velmi lokální. Až s první republikou se zesilují aktivity spolkové činnosti, jak české, tak německé. Jistě zde působilo nemálo umělců, kteří ovšem svým významem podstatným způsobem nepřekročili hranice regionu. Situace v druhé polovině 20. století se s osobnostmi, které vstupují na scénu, podstatně proměňuje. Příležitost formování ostravské scény se zde nabízela, ale politická situace komunistického diktátu v Ostravě obzvláště vypjatého, toto naprosto znemožňovala a roztříštila aktivity spíše do polohy osobních činů. Přesto můžeme vysledovat několik aktivit sdružujících mladé umělce, kteří zcela přirozeně cítili potřebu vzájemnosti, usnadňující zakotvení a hlavně přežití.

Expozice meteoritů

Expozici meteoritů tvoří osm výstavních boxů s 16 exponáty meteoritů, fotografiemi a obsáhlejšími průvodními texty. I přes nevelký rozsah získá návštěvník přehled o všech základních typech meteoritů a doví se základní informace o jejich původu, složení a místech nálezů. Prohlídka expozice je vhodným doplňkem pro školní exkurze v planetáriu.Expozice chce také připomenout dopad meteoritu Morávka ze dne 6. května 2000. Průlet jasného meteoru (bolidu) pozorovaly tehdy tisíce lidí z mnoha míst Česka, Slovenska a Polska. Původní těleso se v atmosféře rozpadlo na stovky kusů, které dopadly na zemi v oblasti Beskyd.

Expozice

Expozice sestává ze 7 částí. Vytváří náhled do historie hasičství, ukázky současné techniky, technického vybavení, modelových situací, spolupráce integrovaného záchranného systému a ukázky záchranných prací ve výšce a nad volnou hloubkou. Ve vzájemném spojení vytváří tyto expozice obraz širokého spektra oblastí, které s hasiči souvisí.

Pohledy do vesmíru